Můj kamarád koktá
„V soso-v sobotu hrají f-f f klubu Jaři!“
Takto nás častuje informacemi Tomáš, náš kamarád, o kulturním dění v našem městě.
Tom je milý sedmadvacetiletý kluk, co si užívá života, ve většině případů mu nechybí dobrá nálada, tedy pokud jej druhý den nečeká např. pracovní pohovor, z čehož má, díky reálné hrozbě zakoktání se už ve dveřích při představování, sebevědomí jaksepatří v háji. Tomáš se vyskytuje na každé akci, kde se něco zajímavého děje, čímž naší partě zaručuje vždy fajn zábavu a při jeho kulturním povědomí se nikdo z nás nemusí zdržovat lovením informací po internetu, kam by se tak dalo večer zajít na dobrou muziku, divadlo atp.
Koktání a zadrhávání v řeči, což mi na sebe Tom prozradil, jej prý trápí už od dob raného dětství. Většinou pozorujeme zhoršení v situacích, kdy je nervózní, napjatý, stresuje se, musí řešit zapeklitý problém, nebo chce prostě jen někomu něco rychle říct.
Tomášovo dětství proběhlo z části v době, kdy nebylo zvykem se těmito „nepatrnými“ problémy hlouběji zabývat, natož pak běhat s koktavým dítětem po doktorech. Čím déle ale člověk s tímto handicapem žije a v podstatě si na něj zvykne, tím je pak náročnější se jej dokonale zbavit.
Tom se před necelým půl rokem rozhodl situaci řešit a začal navštěvovat logopeda. Dochází pravidelně na terapie a trénuje i ve svém volném čase. Musím uznat, že už začínají být nějaké ty první vlaštovky vidět. Tom díky zažitému cvičení ví, na co konkrétně se má v prekérních situacích nejvíce soustředit a čemu se má naopak nonšalantně vyhnout.
Všichni Toma v jeho píli maximálně podporujeme a upřímně mu přejeme, aby se tohoto nepříjemného břemene zbavil co nejdříve. Věřím, že mu úspěšná léčba pomůže dosáhnout zdravého sebevědomí, čímž pak jeho inteligentní a vnímavá osobnost směle vynikne nad všedností okolního davu.