Vady sluchu

Vyšetřovacích metod, které  v současné době využívá moderní medicína je celá řada. U některých metod je nezbytně nutná spolupráce s pacientem. U některých je spolupráce s pacientem nemožná, např. u velmi malých dětí u osob s mentálním postižením a podobně. Ale ani v takových případech není nutno zoufat, protože i pro takové pacienty již existují dokonalé vyšetřovací metody. Vyšetření sluchu musí vždy provádět lékař. Pediatr provádí pouze orientační vyšetření zvuku na preventivních prohlídkách. Odborné vyšetření sluchu pak bývá prováděno na pracovištích ORL nebo na foniatrii. 

• Vyšetření  založené na změně chování  při přítomnosti zvuku —  tuto metodu využívá především pediatr při orientačním vyšetření sluchu u dětí na preventivních prohlídkách. Lékař sleduje změna chování dítěte při silném zvuku. Například při silném zvuku (bouchnutí, tlesknutí, apod.) může dojít k pláči, k úleku. Nebo při příjemném zvuku (zvuková hračka, chrastítko) se dítě zklidní. Od 6 měsíců věku by měla být u dítěte přítomna tzv. pátrací reakce. To znamená, že dítě otáčí hlavičku, nebo alespoň pátrá očima po zdroji zvuku.
• Sluchová zkouška — při této zkoušce lékař zjišťuje na jakou vzdálenost dokáže pacient opakovat předříkávaná slova. Zvlášť se vyšetřuje levé a pravé ucho. Pacient musí opakovat šepot i hlasitou řeč. Pro normální sluch je vzdálenost pro hlasitou řeč 10 metrů, pro šepot 6 metrů. Toto vyšetření zpravidla provádí pediatr, nebo klinický logoped v rámci logopedického vyšetření.
• Vyšetření ladičkami — ladičky se používají při vyšetření sluchu, proto, aby bylo možné upřesnit typ sluchové vady.
• Tónová audiometrie — u tohoto vyšetření jsou do sluchátek pouštěny čisté tóny. Vyšetření se provádí zvlášť na pravém a levém uchu. Výsledkem je graf, tzv. audiogram, ze kterého lze vyčíst, o jak závažnou poruchu se jedná a jaký je to typ.
• Slovní audiometrie — tento typ vyšetření nás informuje o tom, jak pacient rozumí řeči. Pacient opakuje slova, která slyší v různých intenzitách. Slovní audiometrie se provádí bez sluchadel a pak se sluchadly. Rozdíl mezi oběma zkouškami je ukazatelem efektu sluchadla.
• Evokované sluchové potenciály (ERA) — mezi tyto metody řadíme elektrokochleografii, kmenovou audiometrii (BERA), měření středních potenciálů (MERA), korovou audiometrii (CERA). Tato vyšetření se provádí už u nejmenších dětí, nejlépe ve spánku.
• Otoakustické emise — toto vyšetření je ideální v rámci screeningu u malých dětí již při prvním podezření na poruchu sluchu. Vyšetření není časově náročné a je velmi šetrné. Je možné ho provést již několik dní po porodu dítěte.
• Tympanometrie — touto metodou bývají vyšetřovány funkce středního ucha a bubínků.

Pokud máte byť nejmenší podezření, že Vaše děťátko nereaguje tak jak má, máte podezření, že neslyší, nebo slyší hůře, neváhejte a ihned navštivte svého dětského lékaře. Ten buď sám provede orientační vyšetření sluchu a nebo vás odešle na specializované pracoviště.