Kochleární implantát

V případě, že není možné využít ke korekci poruchy sluchu sluchadla, je možné voperovat (ať už dítěti nebo dospělému) kochleární implantát. Tento implantát je hlavní rehabilitační pomůcka pro jedince s těžkou percepční sluchovou vadou (porucha vnitřního ucha - hlemýždě). Příčina poruchy, kterou napravujeme implantací, je tedy v hlemýždi. Základním předpokladem implantace je funkční sluchový nerv, průchodný hlemýžď pro vsunutí drátku s elektrodami a funkční musí být i celá sluchová dráha s mozkovými centry pro zpracování informace. Kochleární implantát totiž funguje tak, že elektrickými impulsy dráždí sluchový nerv. V případě, že sluchový nerv není funkční, není možné kochleární implantát k rehabilitaci využít.

Bylo by však velkou chybou myslet si, že po implantaci člověk bude normálně slyšet. Zvuky, které vznikají při elektrickém dráždění jsou nepřirozené, nejsou to stejné zvuky, které vznikají při přirozeném dráždění funkčního hlemýždě. Po implantaci je velmi důležitá dlouhodobá rehabilitace, kterou zajišťuje, foniatr, klinický logoped, klinický psycholog.

Ještě, než dojde k implantaci, je nutné, aby pacient prošel celou řadou vyšetření. V první řadě musí být pacient podrobně vyšetřen na foniatrii a ORL. Další vyšetření provádí klinický psycholog, klinický logoped, neurolog, oftalmolog.

Kritéria výběru kandidátů kochleární implantace

Vhodný kandidát kochleární implantace, jak je uváděno ve Sborníku referátů (1997) musí splňovat následující kritéria:

  • Oboustranná úplná postlingvální hluchota.
  • Realistická očekávání a náležitá míra motivace podrobit se chirurgickému zákroku a dlouhodobé rehabilitaci.
  • Dobrý interní stav, nepřítomnost středoušní infekce.
  • Pozitivní výsledek promotorního testu – tedy vyvolání sluchového vjemu krátkodobým elektrickým drážděním sluchového nervu.
  • Nepřítomnost evokovaných kmenových potenciálů.
  • Nepřítomnost otoakustických emisí.
  • Průchodný hlemýžď.

Neurologické vyšetření

Při neurologickém vyšetření by neměla být prokázána taková porucha CNS, která by s velkou pravděpodobností znemožňovala využití kochleárního implantátu.

Psychologické vyšetření

Psychologické vyšetření vylučuje závažné psychopatologické rysy kandidáta. Dítě by mělo mít schopnosti a vlastnosti, které umožní spolehlivé naprogramování řečového procesu a využití kochleárního implantátu. Výsledky speciálních testů mají ukazovat na dobrou prognózu řečového rozvoje. V pubertě a adolescentním věku je nutno pečlivě zvážit, zda je jedinec dostatečně motivován k trvalému nošení viditelných částí implantačního systému.

Pacient (v případě dítěte), rodina musí být podrobně informováni o možnostech, omezeních a rizicích kochleární implantace a mají realistické očekávání. Dospělý pacient musí být sám dostatečně motivován k implantaci. Rodina dítěte musí být připravena k dlouhodobé spolupráci se všemi výše uvedenými odborníky a musí chtít své dítě vychovávat orální metodou.

Předoperační logopedická příprava

Ještě, než dojde k implantaci, musí být dítě schopné určovat některé hlasité zvuky. Tento proces se nazývá detekce zvuků. Pokud je u dítěte prováděna vhodná rehabilitace, pak je dítě schopno detekovat hlasité zvuky, odezírat a podat za pomoci odezírání několik známých předmětů (hraček – autíčko, míč, panenku, kostku apod.) Kromě toho musí se musí před implantací nacvičit tzv. Podmíněná reakce na zvukový podnět. To znamená, že v případě, že dítě zaznamená zvuk podá vám kostku, nebo vloží kostku do krabičky a podobně. Zkrátka zareaguje smluveným signálem na zvuk. Dále se dítě musí umět naučit reagovat na přerušování řady zvuků (například ťukáme na bubínek, jakmile přestaneme, dítě vhodí kostku do krabičky). Velmi důležité je seznámit dítě s pojmy: nic, málo, víc, dobře, moc, stejné, jiné. Tyto pojmy jsou velmi důležité po operaci při nastavování kochleárního implantátu.

Logopedická péče po implantaci

Rehabilitační péče by měla být dobře zajištěná předem již před implantací. Po operaci bývá dítě v péči logopeda v centru kochleárních implantací a zároveň je vedeno v péči klinického logopeda v místě bydliště. Tato spolupráce by měla začít již v době přípravy implantace.

Rehabilitace po implantaci začíná tím, že se dítě postupně učí poznávat přítomnost či nepřítomnost zvuků v okolí, učí se na tyto zvuky reagovat a určovat odkud přichází. Postupně dítě učíme rozlišovat zvuky: krátké, dlouhé, vysoké, hluboké, tiché, hlasité. Cílem logopedické terapie je naučit dítě využívat kochleární implantát v maximální možné míře tak, aby se dítě naučilo komunikovat mluveným jazykem. Velmi důležitá je spolupráce klinického logopeda s rodinou. Logopedická rehabilitace by měla probíhat formou hry, dítě by mělo být za každý mluvený projev odměňováno, stále by mělo mít velkou motivaci k využívání svého hlasu a sluchu při procesu mluvení.

Sluchová vada, byl to šok!

Klárka byla už od narození to nejhodnější miminko. Skoro neplakala, jen spinkala nebo se spokojeně usmívala. Proto …

Můj kamarád koktá

„V soso-v sobotu hrají f-f f klubu Jaři!“ Takto nás častuje informacemi Tomáš, náš kamarád, o kulturním dění …

Náš syn dlouho nemluvil

Můj syn Marek začal navštěvovat soukromou mateřskou školu. S mluvením na tom nebyl nijak valně, ale počítala jsem …