Dysartrie

Dysartrie je motorická porucha řeči. Jedná se o narušení artikulace jako celku. Vzniká na základě poškození centrální nervové soustavy. Dysartrie se neprojevuje pouze narušením artikulace jednotlivých hlásek, ale projevuje se také v oblasti dýchání, tvorby hlasu, melodii a rytmu řeči. Dysartrie je vadou řeči, která je charakteristická pro děti s diagnózou DMO (dětská mozková obrna). V tomto případě by bylo přesnější používat název vývojová dysartrie. U pacienteů (dospělých i dětských), kteří vůbec nedokáží tvořit artikulovanou řeč, hovoříme o anartrii.

Příčiny vzniku

Pozor, nesmíme zaměňovat dysartrii s dyslálií. U dyslalie jde pouze o vadu výslovnosti. Zda se jedná opravdu o dysartrii, vám mohou napovědět skutečnosti, týkajícího se příčin vzniku dysartrie.

Příčinami vzniku dysartrie bývá poškození mozku (centrální nervové soustavy – CNS):

  • V těhotenství – např. krvácení do mozku dítěte při nedostatku vitamínu K, inkompatibilita Rh faktoru, nedonošení dítěte různého stupně atd.
  • Při těžkých porodech – překotný porod, protrahovaný (dlouhotrvající) porod, přidušení dítěte (nedostatek kyslíku).
  • V průběhu prvních měsíců života – zánět mozkových blan (meningitida, encefalitida), intoxikace.
  • V pozdějším věku – různé úrazy hlavy, nádory, různá cévní mozková onemocnění, degenerativní onemocnění a toxická poškození nervového systému.

Dysartrie u dospělých osob – nejčastější příčinou jsou cévní mozkové příhody, úrazy hlavy, nádory mozku, náhlá krvácení, hematomy, Parkinsonova choroba, skleróza multiplex.

Příznaky

  • ochablost až neschopnost ovládat čelist, otevřít a zavřít ústa
  • je narušena funkce žvýkání, polykání, bývá přítomno zvýšené slinění
  • oslabená artikulační obratnost rtů, jazyka, tváří
  • poruchy mimického svalstva
  • je narušena tvorba hlasu – dochází k poškození hrtanu, hltanu, měkkého patra, hlasivkových vazů, je přítomna zvýšená nosovost (huhňavý zvuk, způsobený únikem vzduchu do nosní dutiny)
  • je zhoršena srozumitelnost řeči

Jaké odborníky vyhledat?

Velmi důležitá je spolupráce více odborníků, kteří by měli komplexně diagnostikovat, zhodnotit a navrhnout průběh terapie. Je nezbytně nutné, aby vaše dítě absolvovalo vyšetření:

Neurologa: ten provede diagnostiku tělesného vývoje dítěte, vyšetří jeho hybnost, stanoví stav CNS, místo a rozsah poškození mozku, CNS.

Fyzioterapeut, rehabilitační pracovník: ve spolupráci s neurologem stanoví plán, který je důležitý pro rozvoj rehabilitace pohybových funkcí dítěte.

Foniatr: provede vyšetření sluchu, dále vyšetří funkci hrtanu, hltanu, nosohltanu, měkkého patra, vyšetří nosní mandli atd.

Oftalmolog: provede vyšetření zraku.

Psycholog: provede vyšetření rozumových, duševních schopností dítěte.

Logoped: na základě závěrů ostatních odborníků a také na základě vlastního logopedického vyšetření, vypracuje logoped plán terapie, který probere s rodiči.

Logopedická terapie

Logopedická terapie u dětí s vývojovou dysartrií je samozřejmě u každého dítěte individuální. Logoped vždy vychází z daného stavu a diagnózy dítěte. Komplexně je vždy důležité brát ohled na tělesné postižení dítěte, jeho možnosti hybnosti. Dále hraje důležitou roli, zda je u dítěte diagnostikována mentální retardace, zrakové či sluchové postižení, zda není dítě v průběhu terapie unavené, ve stresu nebo negativně naladěné.

Jak je patrné, dysartrie je komplexní porucha, která vyžaduje komplexní terapii, která nikdy není zaměřena výlučně na samotnou poruchu artikulace (v tom se terapie dysartrie liší od terapie dyslalie). Terapii dysartrie provádí vždy klinický logoped, někdy ve spolupráci s foniatrem (např. při současné přítomnosti poruchy hlasu). Prognóza úpravy onemocnění je závislá na mnoha faktorech, mezi jinými na včasnosti logopedické intervence nebo na charakteru základního onemocnění.

Logopedická terapie se zaměřuje na rozvoj řečových schopností:

  • vytvoření a udržení očního kontaktu
  • procvičování motorických činností, motoriky mluvidel, artikulačních cvičení
  • využíváme masáže mluvidel
  • stimulujeme sluchové vnímání (schopnost rozlišovat stejné a různé zvuky, slova) dítě musí mít vždy pocit, že si hraje a učení je pro něj zábava
  • rozvoj slovní zásoby
  • rozvoj vyjadřovacích schopností (vždy musíme dbát na to, aby obsah výuky slovní zásoby, tvorby vět, odpovídal vývojové úrovni dítěte)

Terapie poruch příjmu stravy a polykání

Poškození motorického systému může způsobit parézu (obrnu), poruchu tonu (svalového napětí) či poruchu koordinace artikulačního svalstva (tedy svalstva jazyka, obličeje, měkkého patra, hltanu, hrtanu). Často bývají při dysartrii přítomny poruchy polykání, které může logoped specificky zaměřenou terapií pozitivně ovlivnit (viz heslo poruchy polykání).

V takových případech se využívá tzv. ústní terapie. Tato terapie se používá už u novorozenců a to tak, že se stimulují chybějící reflexy spojené s příjmem potravy – tedy hledací, kousací, sací a polykací reflex. Po uplynutí prvních tří měsíců života, by měly být prvotní reflexy nahrazovány aktivním sáním a polykáním. Při ústní terapii se používají jemné dotyky ve vhodné poloze a to tak, aby byly tlumeny patologické reflexy. Dále se využívá masáž mluvidel z důvodu lepší pohyblivosti jazyka, rtů, tváří. U ústní terapie se také věnujeme příjmu potravy a tekutin ve vhodné poloze, a to tak, aby se u této činnosti neobjevovaly patologické reflexy. Kromě toho se cvičí zvládání slinotoku. U tohoto cvičení se zaměřujeme na správné zapojení pohybů rtů, na polykání slin.

V současné době se také nabízí možnosti propojení logopedické péče s péčí fyzioterapie. Nejvíce jsou používány tyto rehabilitační postupy:

Bobathova terapie

Rehabilitace v dětském věku má velký význam a je velmi důležité zahájit ji co nejčasněji. Většinou se u rizikových novorozenců začíná již v nemocnici a po propuštění se pokračuje v rehabilitaci v ambulantní péči nebo v denním pobytu. Existuje mnoho terapeutických postupů. Často se kombinuje zejména Vojtova metoda a Bobath terapie. Cílem terapie je učinit dítě co nejsamostatnějším a nezávislým. Přistupujeme k dítěti jako k celku. Podle stupně postižení se snažíme zlepšit funkce, udržet funkce, preventivně zabránit vzniku sekundárních změn a zkvalitnit život dítěte. Základem terapie je kvalitní vyšetření, ve kterém se snažíme posuzovat dítě pozitivně. Hodnotíme celkový dojem dítěte, co dovede samo, co dovede s dopomocí, co nedovede, posturální tonus, pohybové vzory, přidružené problémy, asociované reakce. Určíme si hlavní problémy a z toho pak vyplývá terapeutický postup a cíl terapie. Při terapii samotné nejprve ovlivňujeme svalový tonus, nejčastěji v tonus ovlivňujících vzorech tzv. TIPech. Pak pracujeme ve funkčních polohách na vzpřímení, rovnováze a obraně. Pomocí kompenzačních pomůcek se snažíme zabránit vzniku deformací. Bobathova terapie není jen rehabilitace, ale komplexní péče o dítě během celého dne. Snažíme se rodičům poradit jek dítě zvedat, nosit, polohovat, jaké polohy mu během dne nabízet pro hru a které naopak ne. Vždy přistupujeme k dítěti pozitivně a dostatečně jej motivujeme. V týmu, který s dítětem pracuje, je řada odborníků, ale hlavním článkem jsou rodiče, které se snažíme vždy podpořit a pomoci jim.

Vojtova metoda

Metoda je založena na principu využití tzv. reflexní lokomoce, tedy pohybu těla řízeného vrozenými reflexy, bez závislosti na vůli pacienta. Vychází ze skutečnosti, že v lidském mozku jsou geneticky zakódovány určité pohybové vzorce. Ty se snažíme pomocí vybavení reflexů obnovit. U nejčastěji léčených dětských pacientů s hybnou poruchou se totiž jedná o poruchu na úrovni řízení pohybu mozkem, nikoliv o svalovou poruchu. Většina vrozených reflexů využívaných v terapii Vojtovou metodou má co do činění s vrozeným naprogramováním člověka pro pohyb vpřed, otáčení, plazení, úchop, vzpřímení a chůzi. Drážděním příslušných bodů tlakem, je možné tyto reflexy vybavit a vyvolat tak aktivitu nejen veškerého kosterního svalstva, ale také svěračů, polykacích a mimických svalů, okohybných svalů a dechových svalů. Kladením odporu proti vyvolávanému pohybu terapeutem dochází k posílení procvičovaného pohybového vzorce.

Při poškození centrálního nebo periferního nervového systému jsou poškozeny automatické pohybové mechanismy a jejich řízení, v důsledku čehož dochází ke vzniku patologických pohybových vzorců, které jsou bez léčby dále fixovány a vedou k dalším odchylkám a poruchám. Aktivací příslušných nervových drah vytvoříme správné svalové souhry a pohybové vzorce. Naučené modely pak v případě potřeby mozek použije (zapne). Prostřednictvím Vojtovy metody jednoduše dochází k vytvoření pohybového programu, který je pak použit ve vývoji dalších pohybových funkcí. Tímto způsobem lze pak postižení pacienta výrazně kompenzovat nebo úplně vyléčit.

Nejlepší výsledky jsou dosahovány u malých kojenců. Čím dříve je léčba zahájena, tím lépe. Důvodem je to, že u nejmenších kojenců nejsou dosud fixovány špatné pohybové vzorce a k úspěchu léčby přispívá i vysoká plasticita (tvárnost) centrálního nervového systému, který se dosud vyvíjí. Jedná se zde prozatím jen o funkční blokády, kdy dítě z různých příčin není schopno použít vrozené pohybové modely. U starších dětí, dospívajících a dospělých jsou již patologické pohybové vzory fixovány a plasticita mozku je malá, proto metoda nemůže vést k úplné normalizaci stavu, může však pomoci k posílení funkčních pohybových vzorců a vést i k výraznému zlepšení potíží a zvýšení kvality života. Proto i v léčbě dospělých pacientů má Vojtova metoda důležitou roli.

Kromě těchto typů metod a terapií je možné využít také například myfunkční terapii, metodu Castillo-Morales, Kabatovu metodu.

Prognóza

Stanovit prognózu u dětí s vývojovou dysartrií obecně je velmi obtížné. Vždy musíme přihlížet ke konkrétním příznakům a příčinám vzniku.